CARGO FEST

To se takhle v Praze potká Čech, Fin a Holanďan... Jenže výsledkem není vtip, ale podivuhodně utajená kapela. Martin Růžička hrál s Echt!, Kill The Dandies! nebo Ritchie Success, a léta má jednu z nejbizarnějších part u nás, Sketa Fotr. Pasi Mäkkelä je pevně spjat s avantgardními divadly, jako je třeba Alfred ve dvoře, ale zároveň spolu s Tomášem Procházkou aka Federselem patří i k tomu nejlepšímu na poli místní hudební improvizace. A třetím do party se sarkastickým názvem je Bert Neven, respektovaný zvukař, spolupracující s kdekým, od Jaze Colemana až po Dana Bártu. Debutové album přichází po několika letech vesměs undergroundových koncertů.

Nahrávka je bohužel jen přibližným odrazem pekla, které jsou schopni rozpoutat na pódiu. The Spermbankers totiž obdivuhodným způsobem spojují blues, kořeny punku a hlavně staré country tradicionály a černošské gospely. A celý mix hrají poněkud apokalyptickým způsobem, přetavený v ten nejsyrovější garážový rock. Nahrávka to vše dokáže předat za jediné podmínky - že si ji pustíte pořádně nahlas.

Otevírací kousek Say No to the Devil, u nás známý hlavně verzí Svatopluka Karáska, ještě jen naznačuje. Ale už i on probouzí onu dřevní atmosféru, známou z prvních alb The Stooges s tehdy ještě nepříliš známým vokalistou Iggym. Ale už další skladba, se surf-rockově kvílivou kytarou vtahuje do děje a mate svou pohodou. Protože následující temné dunění kotle a psychedelicky rozmazané stěny ujišťují, že relaxace se konat nebude. A síla i nápadité detaily se vyjevují teprve opakovaně - jako třeba kytara, zkreslená tak, že zní jak dudy, v asi nejlepší skladbě Sad Spermblues.

S postupujícími skladbami jako by se kapela dostávala do formy a v druhé polovině už získává nahrávka grády. Energie, magie a uvolněná divokost, kterou má v sobě asi skoro každý, ale ne každý má odvahu ji pustit ze řetězu. Možná je tak škoda, že celá deska má jen slabou půlhodinu - pořádně by svou sílu měla schopnost vyjevit až tak na dvojnásobném prostoru. I tak je to ale výživná jízda. A jako pozvánka na seanci těchto kazatelů, funguje skvěle.

/Antonín Kocábek - Týden/

Ústecká kapela Nauzea Orchestra je jako oživení v sále – v sále s venkovským bigbeatem a se stoly ulepenými od piva, bez otravné zvukovky, ve chvíli, kdy to nikdo nečekal. Vedle rychlopalných kytaristů, obarvených patkařů a vyšňořených harcovníků působí jako zjevení a posel z míst, kde slova jako indie, rock, elektro apod. nejsou jen hrou na idoly z Pitchforku, ale normálním špinavým klubovým rokenrolem dneška, s vlastními handicapy i vlastními přednostmi. Klubové publikum to poznává snadno a rychle, opravdovost je to, co se dnes cení nejvíc. Vycházejí z divadelního prostředí – dva její členové pracují v ústeckém Činoherním studiu - a část repertoáru je postavena na hudbě napsané k divadelním hrám. Sedm let existence, tři desky, učebnice Der die das, černé brýle proti stowatovým žárovkám, zesilovač podložený starými čísly Živlu a v dodávce kazety s Primal Scream. 

/Jiří Imlauf, Houpací koně/

La Petite Sonja / VOC., keyb., synth. / a Hank J. Manchini / VOC., guit. /, se potkali v kapele The Nihilsts, s kytaristou Richarde Fischerem. Toto trio doplnil bubeník Vratislav Placheta a basista Michal Hořejší. Během posledních tří let tento pozoruhodný gang z Prahy hrál mnoho koncertů doma, v České republice, tak v Německu, Velké Británii, Švýcarsku, Francii, na Slovensku, v Maďarsku apod.
Ingredience pro tento leathal Sonic koktejl jsou šedesátá léta - rock garáže s tlustými vrstvami Hammondů, analogových syntezátorů a divokých kytarových kousnutí. Jejich zdroje inspirace jsou křeče ve stylu psychotický rock'n'roll, Velvet Underground a nebroušené plochy syrovostí. Možná to je důvod, proč jsou KTD! tak poslechově návyková.

https://www.facebook.com/pages/Nauzea-Orchestra/177296418986398

https://www.facebook.com/killthedandies

https://www.facebook.com/pages/THE-SPERMBANKERS/211768405509704